Článek byl napsán pro portál osobního rozvoje Příznaky transformace.
Trochu těch 7 rad rozvedu. A třeba se pro vonné dýmy také zapálíte jako já kdysi. Vykuřování je prastará a funkční metoda k očistě prostoru i těla, k vyladění energií či k duchovnímu růstu. V podstatě všechny civilizace v dlouhé historii světa tuto metodu využívaly. A věděly proč.
Některá hnutí dokonce zjistila, že se bez vykuřování neobejdou. Jak to myslím? Představte si, že křesťanství na svém úplném začátku prohlašovalo pálení kadidla za pohanský zvyk a zakazovalo ho. Koho by to dneska napadlo, že?
Snažím se prosazovat k vykuřování co nejvíc naše místní rostliny a stromy. Hlavně proto, že právě ony mají pro nás největší sílu. Které z nich jsou vhodné, tradiční a čím přínosné? O tom se rozepíšu v dalším článku Vykuřovadla české kotliny.
A vykuřování?
Jeho kvality a smysluplnost jsou podložené minimálně mnoha tisíciletou praxí lidstva. Můžeme ho nazvat starobylou aromaterapií. Protože působení rostlinných silic dnes známých jako éterické oleje, je jeden z velkých benefitů vykuřovadel. Ale je tam toho mnohem víc, třeba obrovská síla Přírody a matky Země. A spojení s rituály, vaší vlastní energií a záměrem.
Po přečtení článku zjistíte, že vlastně můžete začít hned, dokonce i s tím, co máte doma nebo s tím, co kolem vás roste. Je totiž více způsobů, jak vykuřovadla využít.
Raději než čtení byste trochu praxe a živých ukázek? Taky byste se rádi na něco zeptali? Přijďte na nějaký můj kurz.
1) Vykuřování se nebojte.
Důležité je dodržovat základní bezpečností opatření pro práci s ohněm a zdravý selský rozum. Členové rodiny (včetně domácích zvířat) ať mají možnost prostor opustit. Ten, kdo vykuřuje, naopak místo opustit nesmí. Je třeba, aby byl pozorností, tělem i duchem přítomen! A oheň řádně strážil!
2) Vykuřování produkuje kouř, vadí vám? Zkuste to jemněji.
Existuje něco, čemu se říká vykuřovací pícka. Pálit na ní se doporučují bylinky a vzácná dřeva, případně vykuřovací směsi, kde je kombinace bylinek, dřev a pryskyřic. Netušíte?
Představte si aromalampu s odendavací horní miskou a rovnou tu misku odložte. To, co zbyde, je základem vykuřovací pícky. Předem upozorňuju, že práce s píckou je trochu alchymie, než vychytáte všechny detaily.
Nahoru, na místo, kde ležela miska, se položí speciální kovová mřížka, dole se zapálí svíčka a na mřížku nasypete trochu například bylin. Teplem svíčky se bylinky zahřívají, silice se vypařují a vám to krásně voní. Aha! Ale… Už vám tam ta „ale“ naskakují, znám to.
„Ale nemám tu mřížku.“ Nevadí, na začátek místo ní klidně použijte obyčejný alobal, prostě z něho udělejte něco podobného původní misce a aromalampu tím přiklopte. Alobal se dobře tvaruje, má ho každý doma, vydrží teplo svíčky atd.